Senefru Khafrešetep, stavitel pyramid, si pečlivě uhladil bederní roušku. Vzal si toho dne svoji nejlepší. Pyramidy nebyly špatný byznys. Když už člověk jednou získal objednávku, dalo se vršením dvacetitunových žulových bloků na sebe relativně snadno uživit. Ne vždycky šlo všechno po másle. Otroků byl pořád nedostatek. Navíc byli drazí. Dozorci měli spotřebu nových bičů, jako kdyby ty zatracené věci snad jedli. Podkladových kulatin taky nebylo nazbyt. Všechny tyhle potíže se ale daly relativně snadno řešit.
Khafrešetepova rodina byla ve kšeftě už dva tisíce let. Věděli o vršení kvádrů ve vrstvách všechno. Khafrešetep měl svoji práci rád. Pohled na pomalu ale jistě rostoucí obří žulový jehlan ho uklidňoval. Jednání s faraóny ovšem nebyl jeho šálek datlového vína. Nejvíc mu vadil pozdrav.
„Jeho veličenstvo vás očekává,“ ozvalo se z vedlejší místnosti.
Khafrešetep prošel klenutým vchodem a spustil se na kolena. Tuhle část opravdu neměl rád. Na druhou stranu mu ale zajišťovala stabilní příjem.
„To nebude nutné,“ zaslechl mladě znějící hlas. Vzápětí se ozval hlasitý úder gongu.
„Akhetaten Sobekhotep, vládce západního i východního království, milovaný bohyní Anukhetrou, velký vychovatel paviánů, říká, že tři údery čelem o zem můžeme dnes vynechat,“ Khafrešetep poznal baryton nejvyššího kněze.
Stavitel zůstal klečet. Dovolil si ale zvednout hlavu. Na trůně před ním seděl vcelku sympatický mladík s korunou ve tvaru hadí hlavy na hlavě. Po jeho pravé ruce stál nejvyšší kněz v bílém rouchu. O kus dál se opíral o těžkou dřevěnou palici svalnatý otrok. Zřejmě čekal, až ji bude moci použít k dalšímu úderu do měděného gongu. Faraón na Sobekhotepa působil dojmem, že se s ním půjde domluvit.
„Ehm,“ prohlásil stavitel „Dobré odpoledne. Máte už nějaký nápad ohledně vaší budoucí hrobky?“
„Myslel jsem na něco čtyřbokého,“ pojal faraon jednání civilně.
Kněz dal znamení otrokovi. Ten znovu udeřil do gongu.
„Akhetaten Sobekhotep, vládce západního i východního království, milovaný bohyní Anukhetrou, velký vychovatel paviánů, říká, že k cestě do zásvětí využije tradiční hrobku, stejnou jako jeho vznešení předkové,“ zadeklamoval klerik.
„Jasně,“ souhlasil Sobekhotep. „Čtyři stěny a špičku nic nepřeková. A co velikost? Naše základní nabídka začíná na třech milionech tun. Další možnosti jsou čtyři a šest.“
„To zná dobře,“ prohlásil faraon. „Nešlo by i dvanáct?“
Stavitel se na chvíli zamyslel.
„No, proč ne,“ prohlásil nakonec. „Můžeme postavit dvanáctimilonku. Z technického hlediska to není problém. Jen mám obavy o cenu. Slyšel jsem, že si královská pokladnice nevede moc dobře. Jste si jistí, že si takovou pyramidu můžete dovo –“
Kněz dal další znamení otrokovi. Místností se znovu rozezněl gong. Když dovibroval, kněz pronesl:
„Staniž se. Senefru Khafrešetepe, staviteli. Raduj se z milosti Akhetatena Sobekhotepa, vládce západního i východního království, milovaného bohyní Anukhetrou, velkého vychovatele paviánů. Smíš mu postavit jeho posmrtný příbytek. Slyšení je u konce.“
Khafrešetep odcházel z královského paláce v dobré náladě. Audience nakonec nedopadla tak zle.