Propustka

Matějův otec se vrátil domů za tmy. Matěj měl už dávno spát. Místo toho seděl na podlaze v obýváku. Hrál si s angličáky. Byli tři. Policejní auto, cisterna a odtahová služba. Z celého setkání to později byla jeho nejasnější vzpomínka.

Když Matěj zaslechl, jak se otvírají dveře od bytu, prudce se mu rozbušilo srdce. Chtěl zvednout cisternu a položit ji na nízký stolek. Jenže mu upadla. Ruce se mu třásly.

Jako první vstoupila do pokoje matka. Měla na sobě dlouhou květovanou sukni a svetr. Za ní vešel vysoký muž v khaki bundě s kapsami a džínách.

„Matěji, tohle je taťka,“ řekla matka.

„Jak se máš?“ zeptal se muž.

Matěj mlčel. Svého otce poznal. Chtěl polknout, ale nedařilo se mu to.

„Je na něj už moc pozdě,“ řekla matka. „Vezmu ho do postele.“

Matěj ji chytil za ruku. Odvedla ho do jeho pokoje. Počkala, až si obleče pyžamo a vleze si pod peřinu. Pak ho pohladila po vlasech a popřála mu dobrou noc.

Za oknem pršelo. Na sklo dopadaly kapky deště. Matějův tep se pomalu vrátil k normálu. Propadal se do sna.

***

Když ho matka vzbudila, připadalo mu, že ještě nespal. Déšť ustal. Venku byla ale pořád tma.

„Musíme jít,“ řekla. „Chvátej. Vezmeš si jen kecky a bundu. Pojedeme k bavičce.“

V předsíni mu pomohla s neposednými rukávy a zavázala mu tkaničky. Matěj se je nedávno naučil zavazovat sám. Trvalo mu to ale dlouho. Na ponožky nebyl čas. Pootevřenými kuchyňskými dveřmi zahlédl Matěj nějaký pohyb. Znovu ucítil, jak se mu rozbušilo srdce.

Matka vedla Matěje po schodech a ven z domu. Pak šli liduprázdnou ulicí v naoranžovělém světle lamp. Mladá žena chvátala. Nakonec vzala dítě do náručí. Na zastávce ho postavila na zem .

Babička bydlela v malém domku jen s fenkou jezevčíka. Matěj byl zvyklý za ní jezdit autobusem. Potmě ale jel poprvé. Vůz dorazil úplně prázdný. Seděli v první řadě hned u řidiče. Matěj pozoroval svůj vlastní odraz v zaprášeném okenním plexisklu.

V domku se ještě svítilo. Babička měla na sobě župan a chlupaté bačkory. V předsíni se Matěj přivítal se psem.

„Ahoj, Pegginko,“ řekl.

Fenka vrtěla ocasem. Olízla Matějovi obličej. Měla hebkou srst. Hřála. Na krku jí Matěj nahmatal obojek proti klíšťatům.

„Dopadlo to blbě,“ řekla matka. „Můžeme tu do rána zůstat?“

Spali v pokoji s oknem do zahrady. Babička měla ráda staré natahovací hodiny. Jedny tikaly naproti posteli. Matěj se jich většinou trochu bál. Teď byl ale moc unavený. Brzo usnul.

***

Probudil ho zvuk psích drápků na parketách. Pegginka chodila po místnosti a čmuchala. Matěj se protáhl a přejel rukou po peřině. U babičky byla povlečení i prostěradla jiná než doma. Byla tvrdší, méně poddajná. Matějovi se to líbilo.

„Pojď sem, pejsku,“ řekl a natáhl ruku k podlaze.

Pegginka se jí dotkla vlhkým čenichem. Pak se nechala podrbat za uchem. Do místnosti vstoupila babička. Nesla podnos s čajem.

„Mamka šla do pekárny pro koblihy,“ prohlásila. „Přinese je za chvíli.“

„Pak pojedeme zase domů?“ zeptal se Matěj.

„Nevím, možná.“

„Je tam ještě taťka?“

Babička si sedla k němu na postel.

„Ty se ho bojíš?“

Matěj mlčel.

„On není zlý,“ vysvětlovala. „Je jen nemocný. Vidí a slyší věci, které nejsou. Nemůže za to.“

Matěj si přitáhl peřinu pod bradu. Ten večer, noc i ráno si pak pamatoval celý zbytek života. Svého otce totiž tenkrát viděl naposledy.