Komisařka Adéla Jarošová vstoupila na místo činu. Tentokrát šlo o malé nahrávací studio. Na stole viděla mixážní pult propojený s notebookem a dva mikrofony. Židle vypadaly dost nepohodlně. Stěny pokrývaly černé pěnové panely s malými pyramidami zjevně sloužícími k rozptylování zvuku. Komisařka měla zpracování audia jen mlhavou představu. Jedno jí ale bylo jasné. Tohle místo působilo mírně amatérsky. Jako postavené na koleně.
„Tak co dneska máme?“ zeptala se známého technika Františka Skály.
Vězel v otrhaném bílém plášti. V levé ruce svíral desky s klipsnou. V pravé měl tužku a něco vyplňoval na papír, který měl v deskách připnutý.
„Je to studio Oldřicha Knoblocha,“ prohlásil.
„Zní to povědomě.“
„Býval hudební novinář a má i vlastní kapelu. V poslední době se ale živí natáčením podcastů. Pomáhá autorům, aby zněly alespoň trochu k světu.“
„OK. A kde je problém?“
„Před třemi dny záhadně zmizel. Neví o něm žena, rodiče, ani spolupracovníci. Naposled prý odešel upravovat nějakou nahrávku sem. Už se nevrátil.“
Adéla Jarošová se rozhlédla. Natáhla si gumové rukavice a sehnula se. Zvedla z podlahy drobný předmět. Byl to fitness náramek Goalie 4.0. Věděla to, poněvadž sama měla na levém zápěstí úplně stejný.
Zlehka se dotkla displeje přístroje. Zařízení se probudilo k životu. Poslední hláška, kterou zobrazilo, zněla:
Dosáhl jste všech cílů.
To Adélu zaujalo. Její vlastní hodinky totiž nic takového neříkaly. Před nimi ale nosila zařízení jiné značky. Oznamovalo jí něco zhruba ve stejném smyslu dvakrát denně. Někdy i třikrát.
„Mám taky jedny, ale starší, trojky,“ prohlásil technik Skála.
Myslel tím pochopitelně model 3.0.
„To se nedivím,“ odtušila Adéla. „Nosí je snad každý. Náramky Goalie jsou dneska mánie. Každopádně po tom Knoblochovi vyhlásíme pátrání.“
***
Hodinu po zvukaři specializovaném na podcasty zavolali komisařku Jarošovou k záhadně zmizelé fyzioterapeutce. Následovali učitelka němčiny, elektrikář, univerzitní profesor estetiky, dispečer metra, skladník, baristka, meteorolog a tatérka. Adéla se v tom snažila najít nějaký systém. Jenže bez úspěchu.
Všechna zmizení měla jednu věc společnou. V místech, kde se daný člověk naposledy pohyboval, se našel některý z modelů náramku Goalie. Když policisté přístroj aktivovali, ukázal stejnou hlášku o dosažení všech cílů. Bylo to opravdu zvláštní.
Hodinky se vyráběly kdesi v Číně. Kontaktovat výrobce bylo na dlouhé lokte. Komisařka si proto domluvila schůzku s šéfem největšího českého prodejce, e-shopu Tecoma.cz. Jmenoval se Bohumil Mrzena.
Spousta lidí si ho pamatovala z ankety 30 po 30. Komisařka měla z jeho vystupování dojem, že by mohl zajímat i protidrogové. Snažila ale držet svého vlastního byznysu.
Mrzena měl na sobě draze vypadající sáčko, košili bez kravaty, plátěné kalhoty a tenisky. V jeho kanceláři visel obraz od Kupky. Policistka si matně vzpomínala, že se jeden nedávno prodal za devadesát milionů.
„Nemám ponětí, proč se ta hláška objevuje,“ prohlásil obchodník. „Já náramky jen prodávám.“
„Je to dobrý kšeft?“ zajímala se Jarošová.
„Skvělý,“ pochvaloval si Mrzena. „Sami jsme prodali okolo milionu a půl různých modelů. Osobně tipuju, že v Česku jich budou dohromady zhruba čtyři miliony. Zájem pořád roste. Jedny taky nosím.“
***
Večer měla komisařka Jarošová práce plné zuby. Doma si vlezla do postele s notebookem. Pustila si na něm televizní zprávy. O zmizeních uživatelů náramků Goalie se mluvilo hned v první reportáži dne. Mezi nejznámějšími pohřešovanými osobnostmi se nově ocitl i majitel online obchodu Mrzena. Záhadné absence zasáhly celý svět. Vypadalo to jako malá pandemie.
Náramky používalo i několik hollywoodských celebrit a významných státníků. Slehla se po nich zem. U druhé kategorie obětí se vcelku očekávatelně našli tací, kteří tvrdili, že náhlá absence bude ku prospěchu věci.
Zpravodajská relace pokračovala analýzou zpoždění výstavby vysokorychlostních železničních tratí. Pak se ale moderátorka ozvala:
„Přerušujeme vysílání kvůli mimořádné tiskové konferenci. Mluvčí Olympu Echo Papadopoulousová se na ní vyjádří ke zmizením uživatelům hodinek Goalie.“
Následoval záběr na řečnický pultík s majestátní horou v pozadí. Stála za ním mladá opálená černovlasá žena ve střízlivém kostýmku.
„Vážení smrtelníci,“ prohlásila. „Možná jste zaznamenali absence některých svých vrstevníků, kteří používali konkrétní značku chytrých hodinek. Není třeba z nich mít obavy.“
Krátce si odkašlala a pokrčovala:
„Hodinky vyrábíme a distribuujeme my, bohové, samozřejmě s pomocí smrtelných partnerů. Slouží jednomu hlavnímu účelu. Už jsme od lidstva zjistili všechno, co jsme chtěli. Postupně proto váš projekt ukončujeme. Hláška o dosažení všech cílů znamená, že je daný uživatel na řadě.“
Chvíli bylo ticho. Pak se ozval první dotaz.
„Michal Kučera, týdeník Fakta,“ představil se novinář. „Znamená to, že všichni lidé jednoduše přestanou existovat?“
„Ne. Není třeba mít obavy,“ uklidnila ho mluvčí. „Převádíme vás do vyšší roviny bytí.“
Komisařka Jarošová zaklapla notebook a zamyslela se. Může tedy všechny dnešní případy odložit? Nebo bude naopak muset předvolat zástupce bohů k výslechu? Byla zvědavá, jak se případ zítra vyvine. Pak jí ale začaly na levém zápěstí vibrovat hodinky.