Starší kalibrační technik Alchorezminix se podrbal špičkou svého stříbrného srpu za uchem. Z vřesoviště stoupala mlha. Její chuchvalce se líně povalovaly i mezi dolmeny a menhiry nejmodernějšího kamenného kruhu Circuiton 84. Na masivních balvanech se kroutily runové nápisy. Pobíhali kolem nich druidové a druidky, oblečení vesměs v bílých rouchách, částečně překrytých barevnými vlněnými plášti. Barva pláště signalizovala jejich specializaci.
V rukou svírali hliněné tabulky, svazky jmelí, všelijaké amulety a tak podobně. Zkrátka běžný provoz křemíkového superpočítače poslední generace. Alchorezminix si odkašlal a začal:
„OK, kluci –“
„Ehm …“ ozvalo se okamžitě do Luneth, specialistky na výpočty oběžných drah.
„ – a děvčata,“ navázal Alchorezminix. „Zdá se, že jsme ready. Můžeme kruh konečně spus –“
„A co oběť?“ ozval se stařičký šedovlasý a šedovousý druid v první řadě.
Alchorezminix si matně vzpomínal, že se jmenuje Badefax.
„Co je s ní?“ zeptal se.
„Za mých, hm, časů se před rituálem, hm, obětoval zajatec,“ vzpomínal stařec. „Bylo to vždycky trochu ulepené, ale fungovalo to, hm.“
„S tímhle moderním hardwarem nejsou lidské oběti potřeba,“ vysvětlila mu Luneth. „Bohům stačí svazek klasů z poslední úrody a nějaké ty hrozny.“
Druidským shromážděním proběhlo nespokojené mumlání. Harmonické soužití s přírodou, víra v léčivou moc rostlin, i život v souladu s rytmem ročních období jsou samy o sobě skvělé. Možnost upálit každého, kdo k těmto odvěkým pravdám nepřistupuje s dostatečným nadšením, má ale také hodně do sebe.
Alchorezminix si povzdechl. Ve své rodině byl volbou povolání výjimka. Jeho otec, děd i praděd se živili pletením proutěných košů.
Starší kalibrační technik si často říkal, jestli se neměl raději vydat v jejich stopách. Rozhodl se zahrát Badefaxův požadavek do autu. Jednoduše ho ignoroval.
„Dobrá,“ prohlásil. „Pojďme na to.“
Zamával svým srpem nad hlavním oltářem ve složitém gestu. Materiál kamene začal potichu vrnět. Následně se pomalu rozzářily runy nakreslené na jednotlivých součástech kruhu.
„Všechny, klíčové komponenty jsou připojené,“ prohlásil mírně tělnantý druid v hnědém plášti.
Jmenoval se Breberuss.
„Jede to jak fretka,“ dodal ještě.
„To těžko, hm, mladíku,“ zaslechl Alchorezminix povědomý hlas. „Jestli jste neobětovali zajatce, nebude vám, hm, ta zatracená věc, hm, fungovat.“
Alchorezminix si ho nevšímal.
Následovala inicializace ovladačů k externím zařízením typu svazků jmelí, klecí s posvátnými havrany*, medových pláství a tak dále. Proces měla na starosti drobná sympatická druidka s kápí staženou hluboko do čela. Úspěch signalizovala vztyčeným palcem.
„Dobrá,“ prohlásil Alchorezminix nakonec. „Nahrajte software.“
Programátoři připravení u jednotlivých kamenů začali v předem domluveném pořadí vkládat do zdířek vytesaných v křemíku hliněné destičky popsané strojovým kódem.
„Paket číslo jedna běží,“ prohlásil vyhublý chlápek v modrém plášti s umolousanými okraji.
„Dvojka už taky,“ následoval ho jeho kolega oblečený do stejné barvy.
Takhle to šlo po směru hodinových ručiček až do posledního kamene, č. 16. Nakonec se oltář lehce rozzářil. Bylo to potvrzení, že se program nahrál. Kruh pracoval.
Hned po oltáři se rozsvítily zeleně runy na kamenu č. 8. Za ním se dal očekávat východ Měsíce.
Stříbrný kotouč opravdu vyšel. Objevil přesně na čas. Jenže …
„Ale ne!“ vykřikla Luneth. „Už zase.“
Měsíc se místo osmičky vznášel nad kamenem č. 7. Klasická chyba o jedničku. Frustrovaní druidové se začali z nepovedeného výpočtu navzájem obviňovat.
„Ta zatracená hromada šrotu ti nefunguje.“
„No dovol? Můj kruh udělal přesně, co bylo napsáno na tvých hliněných tabulkách. Špatně napsaný program neovlivním, debile.“
„Řekni mi to ještě jednou, ale tentokrát z očí do očí, ty odporný záprdku!“
„Určitě bude lepší přepsat jednu nebo dvě tabulky, než přidávat ke kruhu další třicetitunový balvan.“
„Je snad moje chyba, že jste těch šutrů postavili málo? Můj kód je správně. Hardwarové problémy mě nezajímají.“
„Možná jsme se měli podívat do manuálu.“
„Ten čtou jen zbabělci.“
„Co tím myslíš? Pojď mi to sem vysvětlit!“
„Já vám to říkal. Měli jste obětovat zajatce. Bohové se zlobí.“
Tohle bude ještě na dlouho, pomyslel si Alchorezminix. Začínal se ptát sám sebe, jestli má takové věci zapotřebí. Pletení košíků mu najednou připadalo daleko přitažlivější než kdykoliv dřív.
*Starší kalibrační technik ty nenažrané, vypelichané a hlavně drzé potvory nemohl vystát. Práci s nimi se ale v oblasti křemíkových technologií (SiT) nedalo vyhnout.
Lajky