Nocleženka

Vojtěch Svoboda se prodíral mezi vánočními stánky. Zabíraly většinu malého náměstí. Byla půlka prosince. Výjimečně napadly hromady sněhu. Dokonce slušně mrzlo. Odněkud hrála směs koled a sezónních hitů od Narodil se Kristus pán, přes Last Christmas až po Tichou noc a Let It Snow!. Vojta cítil vůně opékaných buřtů, smažených bramboráků a skořice z trdelníků. Minul betlém v životní velikosti. Stála vedle něj dřevěná zvonice. Kdo chtěl, mohl si v ní zazvonit na bronzový zvon a něco si přát.

Vojtu Vánoce nebraly. Potřeboval se jen dostat z jedné strany náměstí na druhou. Měl ho už skoro za sebou.

V tom ho oslovila pihatá slečna se zelenýma očima. Byla zachumlaná do tlusté červené bundy. Kolem krku měla bílou šálu. Na hlavu si narazila čepici s bambulí. V ruce svírala kasičku se symbolem červeného kříže.

„Dobrý den,“ řekla. „Nechcete koupit nocleženku pro lidi bez domova.“

„Ani ne,“ odpověděl Vojta. „Nemám čas.“

„Nezabere to ani dvacet sekund.“

„Já jsem dárce krve,“ vymlouval se Vojta. „Mám tři medaile. Peníze nedávám. Nemůžu vyřešit všechny problémy světa.“

„Stačí ale jen stovka a jeden náš klient se vyspí v teple,“ zkoušela to slečna.

„Kdybyste aspoň vybírali na nějaký psí útulek,“ prohlásil Vojta. „Lidí je moc. Pejsky mám radši.“

Po téhle poznámce se výběrčí vzdala.

Vojta šel dál svou cestou. Chodil většinou pěšky. Minul vlakové nádraží, několik hospod, McDonalda a okénko s kebabem. Vstoupil až do vietnamského krámku.

Dobře to v něm znal. Kupoval si tam něco skoro každou cestu do práce i z práce. Našel obvyklý regál a vzal z něj malou půllitrovou lahev Kofoly.

Cestou k pokladně narazil na dva chlápky ve špinavých hadrech. Nebyli o moc starší než on sám. Větší nosil kapuci staženou do čela. Menší měl ošuntělou kšiltovku Los Angeles Lakers a dredy. Oba si nesli igelitky nacpané věcmi. Evidentně bezdomovci. Ten s dredy Vojtu oslovil.

„Chlape,“ povídá. „Stala se nám taková věc. Chybí nám dvacka na víno. Neměl bys tam jednu?“

Vojta rozepnul vnitřní kapsu svého zimního kabátu. Vytáhl z ní peněženku. Podal bezdomovci zelenou bankovku.

„Tady máš kilo,“ prohlásil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *