Autobus číslo 14 si to šinul sychravou podzimní nocí. Ve tmě působil jako pohyblivé akvárium osvětlené mírně nažloutlou zářivkou. Z hlediska vlhkosti to však bylo naopak. Zatímco za okny čtrnáctky se z nebe řinuly proudy vody, uvnitř vozu vládlo sucho. Kromě řidiče v něm seděl jen jeden cestující. Byl to chlap kolem třiceti s delšími vlasy v džínách a mikině s kapucí. Choulil se v poslední řadě sedaček, hned napravo u okna. Kreslil si cosi prstem na orosené plexisklo.
Vozidlo zpomalilo. Ozvalo se hlášení:
„Pod Lípou. Příští zastávka Benešova.“
Dveře se otevřely. Nastoupila parta čtyř mladíků v širokých kalhotách a čepicích s rovným kšiltem. Jeden z nich, v červené pokrývce hlavy New Era, vytáhl malý kulatý reproduktor a zavěsil ho na tyč k přidržování za jízdy. Vyndal z kapsy mobil a chvíli na něm něco kutil. Kabinou se rozlehl hip hop.
Já tě mám rád, jako lízátko
Jako lollipop, jsi moje kopyto
„Ty vole, dej tam už něco jinýho,“ prohlásil další z mladíků v šedivé kšiltovce LA. „Pouštíš to furt dokola.“
„No a? Mně se to líbí.“
„Jenže mě to sere,“ prohlásil jinoch v šedivé kšiltovce.
Zároveň do mladíka v červené čepici strčil. Ten ztratil rovnováhu. Praštil se do žeber o opěradlo jedné ze sedaček. Hned se ale postavil zase na nohy. Rozmáchl se a uštědřil soupeři ránu pěstí. Šedá čepice skončila na kovové podlaze.
Řidič na potyčku nereagoval. Nejspíš se bál, že přijde k úhoně.
„Ses posral, ty čuráku,“ prohlásil bývalý nositel šedé kšiltovky. Chystal se ránu vrátit. Jenže pak se do věci vložil jediný další cestující autobusu.
„Hej,“ zvolal.
Vstal a došel ke skupince.
„Neser, geronte,“ řekl mu mladík v červené kšiltovce. „Nic ti do nás není.“
„Právě že je,“ prohlásil chlápek. „Cokoliv děláte jednomu z mých nejmenších bratří, udělali jste mně.“
„Ty vole, co je tohle za magora?“ prohlásil další z mladíků. Jeho kšiltovka byla tmavě modrá.
„Jednejte s ostatními vždycky stejně, jak byste chtěli, aby jednali oni s vámi,“ pokračoval chlap. „Jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí i vám váš nebeský Otec.“
Autobus zase zpomalil.
„Benešova,“ ozvalo se.
Vůz zastavil a dveře se otevřely.
„Víš co?“ prohlásil mladík v červené kšiltovce. „Běž do prdele.“
Uštědřil neznámému silný kopanec. Muž zavrávoral a vypadl po zádech ven z vozu. Zůstal ležet na dešti.
„Creep,“ prohlásil mladík v červené kšiltovce.
Dveře autobusu se zavřely. Vůz se dal do pohybu.
Ježíš Kristus se ztěžka postavil na nohy. Vytáhl z kapsy obstarožní mobil. Oživil ho a podíval se, kolik je hodin. Pak údaj zkonzultoval s jízdním řádem. Další spoj mu jel za tři čtvrtě hodiny.