Úbočí

Město leželo ve stínu mohutné hory. Na jejím pozvolném úbočí se shromáždila horda barbarských nájezdníků. Z nozder šlachovitých válečných koní stoupala pára. To a tam zacinkal třmen. Jindy se ozvalo zařinčení kovu o kov. Nájezdníci totiž byli po zuby ozbrojení. Jak také jinak. Občas si samozřejmě také někdo odkašlal, kýchl, nebo zatroubil do kapesníku. Podobné zvuky uslyšíte na každém větším shromáždění lidí, ať už se jedná o barbarské nájezdníky či nikoliv.

Vůdce hordy se jmenoval Külüg Hromové kopyto. Barbarských nájezdů měl už celkem po krk. Přesto se snažil zachovat dekorum.

„Muži,“ zvolal. „Co je v životě nejlepší?“

Ozval se mladý Temul Železná čelist. Byl to jeho první barbarský nájezd. Proto byl pořád ještě poměrně snaživý.

„Rozdrtit nepřátele,“ zařval, „hnát je před sebou a slyšet nářek jejich ž – “

„Hele, jdi s tím už někam,“ přerušil ho zkušený bojovník Khasar, přezdívaný Ohnivé kopí. „Musíme to říkat fakt pokaždý?“

„Je to tradice,“ odvětil Külüg. „Navíc to kazíš tady Temulovi Železné čelisti zážitek. Ještě na pořádné výpravě nebyl.“

„Nevím jak on,“ prohlásil Khasar, „ale já si na svém prvním nájezdu přál, abych měl železnou jinou úplně část těla než čelist.“

Temul mimoděk bolestivě zamrkal. Nebylo pochyb, že starý harcovník Khasar trefil šíp opatřený sivými brky stepního tetřeva přímo doprostřed slaměného terče. Dlouhý pobyt v sedle si vskutku začínal vybírat svou daň.

„O důvod víc na ně vlítnout a brutálně je zmasakrovat,“ prohlásil Külüg. „Když to uděláme rychle, nebudou se moc trápit. Bude to od nás prakticky akt milosrdenství.“

„Hele,“ napadlo Temula Železnou čelist, „a co tentokrát masakr vynechat? Beztak máme sedlové brašny plné zlata a drahokamů z toho místa, co jsme vyplenili minulý týden. Můžeme si za ně něco koupit, ne?“

Külüg Hromové kopyto i Khasar Ohnivé kopí se nad jeho nápadem zamysleli. Měl rozhodně něco do sebe. Přece jen plenění je namáhavé. Někdy může dopadnout i poměrně ošklivě.

„A co by sis tak představoval?“ zeptal se nakonec Külüg.

„Napadá mě třeba možnost se vyspat v normální posteli,“ navrhl Temul Železná čelist. „Nějaké teplé jídlo u stolu, aniž by člověk cítil pach hnijících mrtvol. A možná i koupel.“

Khasar Ohnivé kopí vrhl na mladého bojovníka výhružný pohled. Nesnaží se snad něco naznačit? Zlehka se dotkl jílce svého meče Khüsugu. Jeho ostří se možná brzo napije krve.

„Nic proti přítomným!“ doplnil rychle Temul Železná čelist.

Všichni tři barbarští nájezdníci chvíli mlčeli. Na huňatý límec Külügova kabátce ze srsti horského medvěda dopadlo několik prvních sněhových vloček.

„Já jsem pro,“ ucedil nakonec náčelník. „Na plenění a drancování to fakt dneska nevidím.“