Dveře obchodu se otevřely s tajemným zaskřípěním. Byl to ten druh skřípotu, jaký z obyčejných tajemně skřípajících dveří jen tak nedostanete. V táhlém kvílení tak akorát zrezivělých pantů a drhnutí dřeva o dřevo bylo slyšet, že si kdosi dal několik hodin práce se šroubovákem, hoblíkem a hrncem horké vody.
Do krámu vstoupila drobná černě oblečená žena. Na hlavě jí seděl špičatý klobouk se širokou krempou. Prohlašoval svou nositelku za čarodějku. Měl sklon trochu laškovně sjíždět na pravé ucho. V pravé ruce nesla zákaznice koženou brašnu.
„Dobré odpoledne,“ oslovil ji Křídomil Lustr, prodavač magických potřeb. „Jak vám mohu pomoci?“
„Dobrý den,“ prohlásila návštěvnice. „Mám od vás křišťálovou kouli. Zdá se ale, že nefunguje. Chtěla bych ji vrátit.“
„Tak se na to podíváme. Můžete mi ji ukázat?“
Zákaznice vytáhla ze své brašny rozměrný předmět působící těžkým dojmem. Postavila ho před Křídomila na pult a stáhla z něj hedvábný přehoz. Byla to koule z namodralého křišťálu.
Křídomil magickou pomůcku zběžně prohlédl. Pak do koule zkušeným pohybem zlehka klepl kloubem pravého ukazováku. Vydala tiché „Pong.“.
„Zdá se mi v pořádku.“
„Včera za mnou přišla paní Tydlitíková, jestli bych ji nenašla kočku. Použila jsem správné zaklínadlo a koule ukazovala jen mlhu.“
„Mohl bych znát vaše jméno a číslo objednávky?“
„Belladonna Skřípalová, 9876364.“
„OK,“ prohlásil Křídomil a obojí si poznamenal. „Jste si jistá tím zaklínadlem?“
„Samozřejmě,“ dušovala se čarodějka. „Kočka se pak naštěstí vrátila sama. Koule je ale ještě v záruce. Koupila jsem ji teprve před třemi měsíci. Chci ji reklamovat.“
„Jakým směrem na ní utíráte prach?“ zajímal se Křídomil.
„Proti hodinovým ručičkám,“ prohlásila čarodějka. „Vypadám snad snad jako nějaká amatérka?“
„Není třeba se rozčilovat,“ uklidňoval ji prodavač. „Vaši žádost samozřejmě vyřídíme. Chtěla byste kouli raději seřídit, vyměnit, nebo rovnou vrátit peníze?“
„Chci zpátky svých třináct dukátů,“ dupla si čarodějnice.
„Dobrá. Musím ale kouli odeslat do centrály. Nebude to hned.“
Prodavač vytáhl husí brk. Namočil jeho špičku v kalamáři a napsal cosi na kus pergamenu.
„Vezměte si tenhle lísteček a přijďte s ním za čtrnáct dní během běžné otvírací doby. Určitě to bude v pořádku.“
„Fajn,“ prohlásila čarodějka. „Přijdu.“
Otočila se ke Křídomilovi zády a vyrazila ven ze dveří. Pořádně s nimi bouchla.
Prodavač si povýšeně odfrkl.
„Já ti dám, ježibabo,“ zabručel. „Když si něco koupím, tak s tím mám umět zacházet. Nebo si aspoň přečtu návod. Beztak mě tahle dimenze už štvala.“
Odhrnul pestrobarevný závěs za pultem. Skrýval rozměrný stroj plný ozubených kol a stupnic popsaných exotickými znaky a magickými symboly. Křídomil na něm chvíli cosi nastavoval. Pak zatáhl za mosaznou páku. Ozval se zvuk připomínající vytažení korkové zátky z láhve, jen o dost hlasitější.
Zaslechla ho i nespokojená zákaznice Belladonna Skřípalová venku na ulici. Ohlédla se zpátky k obchodu. Stačila už ale jen zvolat:
„Hej!“
V místech, kde se ještě před chvíli leskl vývěsní štít s nápisem MAGICKÉ POTŘEBY, vyvedeným ozdobným písmem, viděla jen holou zeď. Čarodějce něco říkalo, že reklamce bude složitější, než si původně myslela.