Raz, dva, tři, čtyři. Jako když šlapete zelí. Někdo v gala, někdo v domácím. Ženy v lodičkách i v pantoflích, muži v domácích trepkách i v polobotkách. Dřevěná podlaha altánu na břehu jezera se prohýbala pod synchronizovaným podupáváním rozjařených hostů resortu. Z gramofonu se rozléhala veselá hudba. Charlotte ale připadala spíš otravná.

Měla juchání plné zuby. Přijela za jedinou věcí. Manžel pracoval ve městě. V jejich společné chatce přespával jen o víkendu. Na Charlotte to bylo málo.

Dělala si zálusk na tanečního instruktora Harryho. Stejně jako vloni. Byl o něco mladší. Raději se vzdala zkoumání o kolik. Koho to zajímá?

„Tak dámy,“ prohlásila instruktorka Rose. „Vyberte si muže svých snů!“

Charlotte zaváhala. Stalo se jí to osudným. Mužů bylo totiž na lekci méně než žen. Nakonec se proto musela spokojit s tou Williamsovic holkou. Matně si vzpomínala, že se jmenuje Peggy Sue. Měla tlusté brýle, nepadnoucí šaty a ošlapané škrpály.

Samozřejmě se pokusila vést. Charlotte se ale nedala. Po krátkém zápase zvítězila. Brzo vyšlo najevo, že Peggy Sue je dost dřevo.

„Omlouvám se,“ prohlásila, když šlápla Charlotte na nohu.

„To je v pořádku,“ snažila se zkušenější žena být milá. „Za pár týdnů tady z tebe udělají prvotřídní tanečnici. Uvidíš.“

„Mně je to fuk,“ prohlásila Peggy. „Jsou důležitější věci.“

„Jako třeba?“

„Hladomor v Kongu, tibetští mniši, co se upalují na protest proti okupaci a tak.“

Následovalo další šlápnutí.

„Uvolni se,“ radila Charlotte. „Jsi tu přece na prázdninách. Ve tvém věku bys měla myslet na jiné věci.“

Chvíli uvažovala, že jí udělá krátkou přednášku. Jenže pak zahlédla Harryho. Tančil se stařičkou šedovlasou paní Johnsonovou.

Charlotte chytila příležitost za pačesy. Rychle poklepala staré dámě na rameno a naznačila výměnu. Za několik sekund se ocitla v rukou instruktora.

„Tančíte skvěle, paní Leeová,“ pochválil ji Harry.

„Díky,“ prohlásila. „Pořád mám ale mezery. Na mambu musím ještě pracovat.“

„Mambo budeme brát ve čtvrtek,“ informoval ji.

„Já bych radši spíš soukromé lekce, stejně jako před rokem.“

„Kdy by se vám to tak hodilo?“

„Ještě nevím. Dám vědět. Máš pořád stejnou chatku?“

***

Odpoledne se spustil liják. Z nebe se valily proudy vody. Trávníky se rychle měnily v malá jezera, štěrkem vysypané cesty mezi nimi zase v řeky. Charlotte špatné počasí vyhovovalo. Aspoň bude menší pravděpodobnost, že někoho potká.

Přehodila si přes hlavu pláštěnku. S navlékáním do rukávů se nezdržovala. Bylo to kousek. Navíc měla v plánu se záhy svlékat. Cestu dobře znala.

Harryho chatka byla třetí zprava. Dřevěné schody zápraží vrzaly stejně jako před rokem. Shodila pláštěnku a zaklepala.

„To jsem já,“ ohlásila se potichu.

Dveře ale zůstaly zavřené. Charlotte chvíli váhala. Co když není doma? Vzala za kliku. Ozvalo se poděšené nadechnutí. Charlotte zrudla. Rychle zabouchla dveře.

„Kdo to byl?“ zeptala se po chvíli Peggy Sue.