První překvapení zažil Felix Glič, když si chtěl ráno doma uvařit kávu. V kredenci došly hrnky. To ale samo o sobě překvapení nebylo. Věděl, že je nemá, už od včerejška. Otevřel proto myčku, kterou před spaním naplnil a spustil. Jenže nádobí bylo špinavé. Ne špatně umyté, jak se občas při používání myček stává. Bylo špinavé, jako kdyby myčka vůbec nepracovala.
Musel jsem ji včera zapomenout pustit, pomyslel si Felix.
Vytáhl z linky tabletu, vložil ji do zásobníku, zkontroloval, jestli se vrtule v horním patře přístroje může volně otáčet. Pak spotřebič zavřel, spustil, vybral program a zmáčkl příslušné tlačítko.
Cestou do práce se Felix zastavil v trafice u výlezu z metra. Koupil si kelímkovou kávu. Když dorazil do kanceláře a usadil se u svého stolu, měl ji už skoro vypitou. Položil kelímek na stůl.
Nastartoval počítač. Dal se do čtení pošty a odpovídání na nejdůležitější zprávy. U třetí z nich znovu sáhl po kelímku. Zdál se mu podivně těžký. Bezmyšlenkovitě se na něj podíval.
Byl úplně plný.
Jasně si přitom pamatoval, že v něm zbývaly jen jeden nebo dva hlty tmavě hnědé kapaliny.
Asi bych si měl brzo naplánovat nějakou dovolenou, uvažoval Felix.
Zavřel v prohlížeči kartu s e-mailovým klientem. Místo něj vlezl na zpravodajský web. Už už se chtěl pustit do čtení prvního článku. Najednou se ale zarazil.
Vedle fotky a podpisu Felixovy oblíbené politické komentátorky stálo datum. Felix si podobných věcí obvykle příliš nevšímal. Tentokrát ho ale zaujalo. Na monitoru svého počítače totiž jasně viděl údaj 31. února.
To je dobrý, napadlo ho. Zjevně nejsem jediný, kdo potřebuje volno. Borec, co ten web programoval, je na tom ještě hůř.
Jen tak pro jistotu oživil mobil. Datum si většinou pamatoval pouze přibližně. Samozřejmě mu bylo jasné, že nemůže být 31. února. Únor má přece buď dvacet osm nebo dvacet devět dní. Osobně odhadoval, že by mohlo být okolo čtrnáctého.
Když se ale podíval na mobil, ukazoval taky jednatřicátého.
Hm, tak to v tom asi kluci programátorský budou nevinně, říkal si Felix. Chyba bude někde jinde.
Jeho názor se potvrdil prakticky okamžitě. Mobil začal vibrovat. Ukazoval příchozí hovor. Felix ho zvedl a ohlásil se:
„Haló?“
„Dobrý den, pane Gliči, tady je Ariadne Dimitriadisová, zákaznická podpora, Olymp,“ ozvalo se z druhého konce linky.
Hlas zjevně patřil mladé ženě.
„A co pro vás můžu udělat?“ zeptal se Felix.
„Vy pro nás nic, ale my pro vás,“ vysvětlovala operátorka. „Podle našeho systémového logu jste po probuzení mohl zaregistrovat problémy s časovým posunem, prohození příčiny a následku, déjà vu, případně jiné podobné potíže. Je to pravda?“
Felix napřed nevěděl, o čem mluví. Rychle mu však došlo, že je řeč o všech dnešních drobných překvápcích.
„Řekl bych, že ano,“ prohlásil nakonec.
Popsal svoje příhody s myčkou, kelímkem na kávu a podivnými časovými údaji.
„To je přesně ono,“ prohlásila operátorka. „Momentálně restartujeme realitu kvůli instalaci nového softwaru. Proces většinu lidí neovlivní. Ve vzácných případech se ale mohou objevit chyby. Stalo se to i vám. Za všechny obtíže se moc omlouváme.“
„Takže není 31. února?“
„Jasně že ne. Respektive je to složitější, shodou okolností se nacházíte v sektoru skutečnosti, kde se nepovedlo zavedení času. Systém má nastavené nesmyslné datum. Všude jinde je šestnáctého.“
„OK,“ prohlásil Felix. „Co mám tedy dělat?“
„Nemusíte dělat vůbec nic,“ uklidňovala ho Ariadne. „Napravíme to sami. Až se zítra ráno probudíte, čas bude sedět.“
„Ale co když dneska v kanceláři udělám nějakou práci? Zmizí mi?“ ujišťoval se Felix.
„Následky všech vašich činů budou dál existovat,“ uklidnila ho operátorka. „Změní se jen časové údaje. Naši technici je v kódu přepíší ručně.“
„Tak tedy díky,“ prohlásil Felix a zavěsil.
Spustil Excel a dal se do firemního účetnictví. Po zhruba půl hodině si ale na něco vzpomněl. Znovu nastartoval webový prohlížeč. Vybral ze záložek jednu stránku. Chvíli na ní cosi hledal. Potom si opsal na kus papíru nějaká čísla a strčil ho do kapsy.
***
Následující ráno se Felix probudil jako obyčejně. Hned si vzpomněl na podivnou včerejší příhodu. Jako první zkontroloval mobil. Ukazoval datum 17. února. Všechno vypadalo jako obyčejně. Ranní kávu si Felix tentokrát uvařil doma, jak byl zvyklý.
Cestou do práce se znovu zastavil v trafice u výlezu z metra. Požádal o tiket Sportky. Vytáhl z kapsy papírek ze včerejška. Pečlivě si prohlédl všechna čísla a jedno po druhém je na tiketu zaškrtal.
Lajky